Drážní svátek s rekordem

V sobotu 24. 9. 2011 se neoficiálním hlavním městem tuzemské vlakové dopravy stal Děčín. Oslavy Národního dne železnice, které se konaly teprve podruhé, přilákaly téměř 17 tisíc lidí.

Zvuk parní píšťaly v labském údolí, prohlídka nejnovějších vozidel, které reprezentují České dráhy i hudební produkce a velmi zajímavý program pro děti. To všechno byly důvody, které přilákaly tisíce lidí. Řada z nich využila možnost přijet na Národní den železnice velmi stylově – protokolárním vlakem v čele v motorovou legendou, Bardotkou T 478.1010. Ta se vynořila z lehké ranní mlhy na děčínském nádraží přesně v 9.40 minut a přivezla kromě návštěvníků také oficiální hosty. Přímo ze stanoviště Bardotky vystoupil v Děčíně jeden z jejích největších příznivců a obdivovatelů, náměstek generálního ředitele ČD pro osobní dopravu Antonín Blažek.

Točna jako přehlídkové molo

Při tiskové konferenci u příležitosti oficiálního zahájení oslav zazněla právě z úst Antonína Blažka klíčová myšlenka, která vede České dráhy k pořádání podobných akcí: „Zatímco některé firmy mají ve svých reklamních materiálech při různých oslavách slogany: Jsme tu již deset či patnáct let, železnice je tu již 170 let. Proč se s tím tedy nepochlubit.“ Jeho slova jakoby slyšela strojní četa Šlechtičny 475.179 při slavnostním defilé na točně, protože prohnala páru lokomotivní píšťalou skoro slavnostním tónem.
Vábení parními krasavicemi bylo vůbec velmi vyhledávanou částí sobotních oslav. Celkem sedm strojů, kterým pára rozpohybovala válce, se připravilo na paprscích točny, aby se jeden po druhém nechaly obdivovat na točně, která se pro tento okamžik stala přehlídkovým molem. Poprvé v 11. hodin dopoledne a podruhé dvě hodiny po poledni se za hlasového doprovodu známého moderátora, ale hlavně železničního fandy Eduarda Hrubeše do hledáčků fotografů postupně dostal Komarek, Čtyřkolák, Všudybylka, polský rychlíkový stroj Ol 49-59 Olinka, Šlechtična, Albatros nebo Zelený Anton z Bratislavy. Dalším slovenským historickým strojem byl motorový vůz M 274.004 Modrý šíp. Všechny zatopené parní lokomotivy (vyjma polské Olinky) a zejména báječní muži v jejich budkách byli připraveni ukázat, co v těchto překrásných strojích ještě po šedesáti i sedmdesáti letech je. Proto se zvláštní parní vlaky rozjely z Děčína prakticky do všech směrů a byla to opravdová parní symfonie.

S Elfíkem do Kinematovlaku

Doprovodný program, který byl připraven zejména pro nejmenší návštěvníky Dne železnice rozhodně, nezaostával za hlavní železniční náplní. V permanenci byly drezíny, závodící také na kolejích DKV Děčín, v Kinematovlaku se nezastavila filmová promítačka a o alternativní zábavu se postaralo dětské divadlo se soutěžemi i ceny. Také na hlavním podiu se pod taktovkou dalšího moderátora Václava Žmolíka soutěžilo na téma železniční zajímavosti.
V průběhu celého dne přišla v několika blocích okolí hlavní stage rozpohybovat revivalová skupina Queenie s evrgríny britské rockové legendy Queen.

Svět změny v korporátních barvách

Na trošku jinou notu zahrála souprava, které reprezentovala současnost Českých drah u prvního nástupiště děčínského hlavního nádraží. Odbornou i laickou veřejnost nejvíce zajímal nový řídicí vůz řady 961, který doplňovaly modernizované vozy v čele s lokomotivou 151. 011. Vše laděno do nových korporátních barev. Škoda jen, že „řidičák Sysel“, jak se novému řídicímu vozu ze Šumperka říká kvůli robustnímu čelu, zůstal uvnitř veřejnosti skryt. Ovšem vynahradit si to mohli zájemci v Pendolinu, které bylo ten den mimořádně nasazeno na dva páry rychlíků Praha – Děčín a zpět. O svezení byl takový zájem, že zejména spoj do Prahy po ukončení oslav kapacitně téměř nestačil. Vzhledem k nasazení jak historických, tak moderních vozidel na nestandardních výkonech se Den železnice přesunul i na řadu míst kolem tratí v severních Čechách, kde po celý den číhali železniční fotografové. K celkovému počtu 16 900 návštěvníků oslav je tedy nutno připočítat další, kteří přišli slavit v komorním prostředí širých tratí, cvakajících závěrek a bzučících kamer.